Miss Loba

1. Nedostatek fyzické energie

Podle známého dětského psychologa a spoluzakladatele dovychovat Milana Studničky, je na výchovu jednoho dítěte potřeba 3 dospělí. Pokud je žena na děti sama, je fyzicky nemožné tento standard pokrýt. Jedna žena tedy dělá práci za 3 lidi. Moderní žena navíc plní několik dalších rolí k tomu: zaměstnankyně, pečuje o domácnost, vychovatelka dětí, logistik, rodinná sekretářka. Tohle je na jednoho člověka prostě moc. V případě, že má žena více dětí, začíná opravdový mazec. Proto je obrovské plus, pokud jsou k dispozici prarodiče, tety, kamarádky, sousedky,... Čím více dospělých na jedno dítě, tím lépe. Vzpomínám na knihu Koncept kontinua od Jean Liedloffové, která popisuje chování indiánů v deštném pralese a zde se o děti opravdu stará celá vesnice.

2. Společenské stigma

Nechat si udělat dítě je lehké co. Zničila jsi bývalému muži život. Zničila jsi svým dětem život, nemají tátu poblíž. Přijde mi, že na samoživitelky ženy se dívá s pohrdáním. Jako bysme jsme vylezly z vězení, kde jsme si odpykali trest za sériové vraždy. Dívají se na nás jako na Grinche, který zničil Vánoce. Věřte, že našemu odchodu od partnera předcházely roky snah o nápravu vztahu. Žádná žena netouží po tom vychovávat děti sama.

3. Výprodejové zboží na seznamovacím trhu

A já to chápu. Který normální, zdraví, úspěšný muž by chtěl investovat do dětí jiného muže. Vím, jak jsou děti časově, energeticky a finančně náročné a mě jako matku do těchto výdajů motivuje čistá láska, kterou ke svým dětem zřídka cítí vlastní biologický otec, natož cizí muž. Pokud máte děti ve výhradní péči, je zároveň těžké najít si volný čas na schůzky nebo trávení času s protějškem, což seznamování zase jen komplikuje. Myslím, že k single mámě se hodí leda tak jiný singl táta. V jiném případě tam musí hodně zafungovat kouzlo osobnosti ženy, mnohdy i příslib dalšího společného potomka.

Trošku více se o randění jakožto samoživitelka rozepisuju v článku Jak randit, když jsem samoživitelka? Nijak.

4. Non stop provinilé myšlenky

Pocit provinění vůči vlastním dětem, že nemají klasickou rodinu, klasický domov, že musí pendlovat mezi dvěma bydlišti, že musí cestovat, i když se jim zrovna nechce. Kolem 7 roku přijdou otázka “Proč už nemáš ráda tátu?”. Pokud otec dětí není úplně stabilní, přijdou výčitky typu “nenašla jsem dobrého otce mým dětem”. A když se otec uchyluje k nehezkým věcem na dětech, narcismus, násilí, pomluvy, ponižování, potom přijde ta nejbolestivější výčitka - “měla jsem s ním zůstat, abych mohla děti chránit, ale takhle nemůžu, když nejsem přítomna s nimi”.

5. Nespolehlivý zaměstnanec

Malé děti, a troufnu si říct, že tak do 8mi let, jsou neustále nemocné. A štafeta nemoci se v domácnosti předává z jednoho na druhého. Ze zimních měsíců se tak stane boj o udržení si pracovní pozice a tím pádem i stálého příjmu. Pokud je dítě nemocné, nezbývá nám nic jiného, než s ním zůstat doma na OČR (ošetřování člena rodiny). Ženám, které do práce dojíždí, tak naskáčou absence a v očích zaměstnavatele se začnou jevit jako nespolehlivé. Zažila jsem i vztek ze strany kolegů, kteří když jsem chyběla v práci kvůli nemoci dítěte, museli provádět práci navíc za mě, nebo jim jejich práce stála, jelikož se čekalo na mě až se vrátím. Ženy, které pracují z domova, dalo by se říct, že to mají lehčí. Sice nemusí jít na OČR (pokud jejich práce nespočívá v non stop callech s klienty, což se s dítětem doma moc dělat nedá) a nepřijdou o výplatu. Ale zato je extrémně vyčerpávající pracovat a u toho pečovat o prcka s horečkou. Vždy jsem se po takovém dnu cítila jako po uběhnutí maratonu.

6. Nemocný pečuje o nemocného

Doufám, že tohle zažilo co nejméně matek, ale co pro mě jsou absolutně nejvíc těžké a zoufalé situace ty, když jsem nemocná do té míry, že mám horečky a bolí mě tělo a do toho jsou nemocné i mé děti. Tohle kombo přirovnávám k boji o holý život na opuštěném ostrově. Nejednou jsem vytvořila velkou plochu z matrací, třeba uprostřed obýváku, na kterých jsme se s dětmi nemocní váleli celý den u televize, jelikož jsme se na nic víc nezmohli. Díky bohu za donášku pizzy a jídla. Miluju tě, Rohlíku.

7. Být bezpečným přístavem, když se cítím pod psa

Jde o neustálé manažování vlastních emocí a krocení se. Podle mě, děti chtějí od rodičů tyto věci: bezpečí, láskyplné vedení, přijetí. Jsem přesvědčena, že tohle jsou ty nejdůležitější věci. Ale představte si, že máte špatný den, nebo vás bolí zub, máte migrénu, někdo z rodiny zemřel, dostala jste kopačky od člověka, kterému jste důvěřoval nebo se vám rozbilo auto, na kterém jste závislí. Tyhle věci v nás rozvíří emoce, které ale musíme umět identifikovat, zařadit, vymyslet co s nimi, protože potlačení je průser a pak se nějak odprezentovat před dětmi. Nemyslím, že je dobré dětem říct “Hele, mám depku, jsem v háji”, “nemáme prachy”, “nikdy se nebudeme mít dobře”. Je potřeba se uklidit a působit aspoň trochu pevně i v těžkých časech.

Být samoživitelkou je velký průser a moc bych si přála, aby se ženy do těchto životních situací nedostávaly.