Miss Loba

Jsem singl mámou už 7 let a úplně nejhorší na tomto stavu shledávám situace, kdy onemocním tak moc, že nedokážu vstát z postele a zároveň není nikoho, kdo by mi pohlídal děti, abych se mohla dát dokupy.

Znáte to, když jsme nemocní a je nám opravdu špatně, ať už je to těžká chřipka s bolestmi těla, nebo zlomená noha, nemyslíme v tu dobu na nic jiného, než na to, jak se co nejdříve zotavit a jak se zbavit bolesti. Najednou přestaneme řešit každodenní blbosti a to jediné co nás zajímá je naše zdraví. Takhle vždy poznám, že jsem na tom zdravotně fakt blbě a že nastal čas uchýlit se k nouzovému režimu.

Nouzový režim, je pojem, kterým popisuju sérii opatření, které mi pomáhají zvládnout nemoc a u toho se starat o malé děti. Zde jsou některé body:

Místo k válení se

Když máme malé děti, potřebujeme je mít na očích. V nemoci se nemůžeme jen tak zvednout a zavřít se do ložnice. Je potřeba pořád manažovat prostor a mít situaci pod dohledem a to hlavně z bezpečnostních důvodů. Když píšu tento článek, mým dětem je už 7 a 8 let, ale i tak si nemůžu ve vedlejším pokoji hodinu schrupnout, jednak z toho důvodu, že jeden ze synů je experimentátor a rád dělá pokusy s ohněm, nebo s vařením a druhá věc je, že synové se často hašteří a občas je potřeba abych zakročila. Jak to tedy udělat, abych si poležela a zároveň je měla pod kontrolou.

V nejvíce frekventované místnosti vytvořím co nejvíce plochy pro denní pobyt a lenošení, u nás to vypadá tak, že si dám ke gauči matraci, na které ležím a kluci se z gauče koukají na tv, nebo hrají hry. Já videa v tv občas taky okomentuju, u toho polehávám, takže zabiju dvě mouchy jednou ranou, odpočnu si a zároveň se věnuju synům alespoň konverzačně. Taky jsem si u synů poprvé všimla, že když mě viděli v opravdu špatném fyzickém stavu, byli velice ochotní mi něco donést nebo nějak pomoct. Moc mě to překvapilo, jelikož předchozí roky to ještě nedělali, ale jde vidět, že se u nich vyvinula nějaká empatie.

Jídlo donáškovou službou

V časech, kdy jsem nemocná, ale i když jsou nemocní jen synové a já zdravá, se uchyluju k objednávání velkých nákupů potravin na internetu. Je to zásah do rozpočtu, protože potraviny objednané na netu vyjdou dráž než v supermarketu, ale nemoc moje nebo dětí beru jako mimořádnou situaci, v které je potřeba šetřit síly a ulevit si kde to jen jde. Nakupuji na Rohlíku a nákup mám doma nejpozději druhý den. Dvakrát mi bylo opravdu hodně špatně a kurýr mi tašky přinesl až před vchod do bytu, za což jsem byla neskutečně vděčná. Potom s dětmi rychle vyskládáte nákup kam patří, aby se potraviny nezkazily a prázdné tašky klidně nechte ležet uprostřed síně na bezdomovec style, protože to stejně nikoho nezajímá a můžete se jít vrátit k lenošení.

Doporučuji nakoupit potraviny, které dětem usnadní obsluhu a které zvládnou snadno zbaštit i bez vás. Například loupáky, jogurty, anglické rohlíky, dětské přesnídávky, ovocné kapsičky, cereálie, instantní polévky, hotovky k ohřátí v mikrovlnce, omáčky ve sklenici (ke kterým jen uvaříte těstoviny).

V těchto těžkých časech bych se ani moc nezaobírala tím, jak je co výživné nebo zdravé. Pokud děti nejí blafy každý den a chystáte se jim dát čínskou polévku po půl roce, vůbec bych si to nevyčítala.

Neperu, nevařím, neuklízím

Dokud to není vyloženě potřeba, tak nezapínám pračku a prádlo si nechám až na dny, kdy budu zdravá. Ale jsou i vyjímky, když mám horečku a propotím peřiny, nebo oblečení a už mi náhradní došlo, je potřeba zmobilizovat poslední fyzické síly a zapnout pračku a alespoň si vyprat to nejnutnější potřebné k dalšímu stonání. Já vím, hodně to bolí, ale zakousněte se a do toho, běžte zapnout tu zatracenou věc. Výhodu máme my, co máme sušičku, i když ta potvora taky není spolehlivá, často vydá prádlo ne úplně stoprocentně suché.

Vaření - záleží na vašich finančních možnostech, ale pokud jste opravdu nemocné a máte nouzovou situaci, není ke škodě ten určitý měsíc zalajdačit a objednat si jídlo s dovozem domů. No tak tento měsíc naspoříte o 500 kč méně, ale opět se budu opakovat, že v takové situaci je přední se opečovat a donáška jídla patří do sebelásky. Pokud už něco musíte uvařit, třeba kvůli těm zmíněných finančním důvodům, udělejte něco jednoduchého, třeba palačinky, párky, chleba ve vajíčku nebo toasty.

V této situaci se hodně vyplatí mít na mražáku přichystané zamražené jídlo - guláše, polévky nebo omáčky. Opět budete děkovat svému mladšímu já za tyto poklady. A neuklízím - já vím, některým pečlivějším z nás bude tikat v oku, ale zkuste to vydržet.

Děti napospas TV a sladkostem

Jako jo, zní to hrozně, ale proč ne. Pokud takto nežijete každý den, já myslím, že pár dnů, kdy vaše dítě bude vychovávat televize, nevadí. Já osobně bych mohla třeba poděkovat Bouchalovi, Siru Yakarimu, cocomelon, Fizimu a jiným tvůrcům, kteří vydávají videa třeba taková, kde srovnávají Godzillu s Mososaurem, za to, že mi pomohli zabavit děti v těžkých časech. A v těchto situacích nechám děti, aby si vzali z košíku se sladkostmi co chtějí a mají to ode mě jako kompenzaci za moje ležáctví.

Doktore, udělejte ze mě terminátora

Když je mi opravdu špatně a musím se u toho starat o děti, protože nikdo jiný nechce hlídat, i když se u mě jedná o chřipku se kterou mám zkušenosti, i tak jdu k doktorovi. Panu doktoru popíšu jak se cítím a nezapomenu dodat, že se musím starat o děti, zda by byl tak hodný a napsal mi nějaké prášky, které by mi pomohly aspoň trochu fungovat nebo se dřív postavit na nohy. Můj doktor je velice příjemný a vždy mě pochopí. Řekl “Matky to mají těžké, musejí fungovat, i když jsou nemocné, tak to prostě je”, prohlédl mě, vzal mi krev na CRP, aby zjistil zda nasadit antibiotika. Když se mi špatně dýchalo, předepsal mi prášky na uvolnění dýchacích cest a Kodein na spaní, který způsobil to, že se mě večer nechytal dávivý kašel a mohla jsem spát 6 hodin v kuse, což je pro fungování následující den důležité. Nebojte se tedy jít pro podporu v podobě prášků k doktorovi, tuhle péči na víc si každá máma zaslouží a taky je fajn pocit zažít alespoň na dvě minutu, že někomu na vás záleží.

Požádat o pomoc s dětmi

Někdo má více možností hlídání, někdo méně, někdo žádné. Pokud to jen jde, zkuste děti alespoň na pár hodin udat někomu na hlídání. Pokud zrovna nikoho nemáte, zkuste si sehnat chůvu na hlídání. Já sama mám zkušenosti se dvěma, obě to byly mladé slečny asi 19 let a obě byly velice hodné na děti, věnovaly se jim, dělaly jim společnost, jedna z nich mi dokonce umyla nádobí, i když jsem ji nežádala. Jsem si jistá, že i ve vašem okolí, ať už bydlíte kdekoli se najde mladá studentka, která si ráda přivydělá hlídáním při studiu. Doporučuji slečnu na hlídání hledat a zapojovat průběžně, ne jen když teče do bot. Je dobré, když si děti zvyknou na jiného dospělého.

Jestli se právě teď nacházíte ve stavu nemoci, je mi to fakt líto, hlavně ležte, odpočiňte si, vykašlete se na blbiny a přeju vám rychlé uzdravení.