Miss Loba

Chtěla jsem číst nějakou romantiku, ale napsanou očima chlapa. Opět - abych tak nějak o chlup víc pochopila, jak muži vnímají vztahy a lásku.

Nevěděla jsem ale, jakou knihu si koupit. Otevřela jsem teda webovky jednoho velkýho českýho knihkupectví, zadala do filtru žánr “romantický” a výsledky nechala seřadit podle hodnocení čtenářů.

Mezi prvními mi to vyplivlo knihu “Norské dřevo” od spisovatele Haruki Murakami, jehož příjmení mi napovědělo, že jde o někoho z Asie a to mě ještě víc zaujalo - romantika napsaná mužským autorem a ještě k tomu je to Japonec, takže se dozvím, jak se randí v jiných koutech světa.

Knihu jsem okamžitě objednala.

Jo a kecala jsem vám, ve filtru jsem místo “romantický” dala vyhledávat “erotický”.

Watanabe mlčí, protože kdo o sobě nic neprozradí, nemůže být zraněn

Ačkoli se dvacetiletý Tóru Watanabe zdá, jako tichý miláček, který se moc neprojevuje, a který aktivně naslouchá ženám a sám toho moc nepoví, není to jen tím, že je introvert. Podle mě se Watanabe bojí otevřít, bojí se říct někomu něco o sobě a tím být zranitelný. V knize vidíme, že když Tóru Watanabe s někým interaguje, druhá strana poví klidně 200 vět, zatímco on asi 5 a těch pár jeho vět tvoří jen neutrální vložky typu “Hm, tak to prostě je”, “ano, pověz mi o tom více” nebo “Asi to tak bude”. Jiné postavy v knize, se kterými se Tóru setkává jsou akční, neustále vymýšlí plány, do kterých je Tóru tak nějak automaticky zahrnut, nebo ho někam na něco zvou, ale on sám z vlastní iniciativy asi nikdy nic nenavrhne.

Nedosažitelná láska - Naoko

Nejen styl jeho komunikace, ale i žena, do které se zamiloval, nám napovídají, že Watanabeho nepřitahují vyrovnané ženy a blízkost ve vztazích. Neustále myslí na Naoko, dívku, se kterou se párkrát viděl, se kterou měl pár intimních zážitků a která je psychicky narušená až tak, že pobývá v ozdravovacím ústavu pro choromyslné. S Naoko spolu tedy nemohou fyzicky být, občas ji sice navštíví v ústavu, občas s ní jde na procházku, ale Naočiny psychické problémy jsou natolik vážné, že spolu nemohou fungovat a žít jako běžný pár. Právě tato skutečnost, že spolu nemohou naplno být, drží Watanabeho (vyhýbavce/avoidanta) k Naoko připoutaného. Emočně nedostupný se totiž stáhne, když se druhá polovička začne otevírat a projevovat péči a zájem.

Midori jako představitelka otevřené a upřímné ženy

To vysvětluje, proč nebyl schopen navázat opravdovou blízkost s Midori, která byla upřímná, živá, opravdová, zdravá, vyjadřovala o něj zájem a vyjadřovala zájem o to s ním žít. Tóru však s Midori trávil čas jen pokud to bylo nezávazné. Často se na dlouhou dobu odmlčel a Midori nechal v čekání bez zprávy, nevšímal si na ni změn účesu, nikdy ji sám od sebe nepochválil, vždy se ho musela zeptat “líbím se ti Tóru?”, “Mohl bys mě obejmout?”.

Double Kill - Naoko je smutná i vyhýbavá

Naoko měla možná Tórua ráda, ale rozhodně ho nemilovala. Podle mého názoru byla stejně jako Tóru vyhýbavý člověk. Jak jsem to poznala? Když chodila s Kizukim, jejím přítelem, ještě předtím, než si vzal život, vykládala později, jak spolu chodili jen ze setrvačnosti, protože se znali od dětství, vykládala taky, že s ním nemohla mít sex, protože s ním byla “suchá”. Jakmile Kizuki zemřel, Naoko se na vzpomínku na mrtvého člověka upla tak moc, že si bez něj nemohla představit život a její mentální stav začal upadat. Pro vyhýbavého člověka je nejlepší zvolit si za objekt lásky někoho, ke komu se nelze emočně přiblížit - zesnulý člověk je tedy vhodná volba. Když se Naoko poprvé vyspala s Tóruem, problém s vlhkostí neměla, ale jakmile Tóru začal o Naoko jevit zájem, opět byla “suchá” i s ním.

Utíkej Midori, utíkej!

Naoko snila a přemýšlela jen o Kizukim a v její hlavě nezbýval prostor pro nikoho jiného, a tento fakt přitahoval Tórua. A jelikož Tóru byl blázen do nedostupné Naoko, neopětoval city Midori a bohužel ani neměl ty koule na to jí to upřímně říct. Vždy když ji ublížil, ji pak prosil, aby se k ní mohl vrátit zpět a tak dokola.

Jak to mezi Midori a Tóruem dopadlo už jsme se v knize nedozvěděli. Já si však na 95% myslím, že už jí Tóru v závěrečném odstavci nezavolal, byl už hodně ponořený do deprese ze smrti Naoko a stala se z něj mužská verze Naoko. Od její smrti se z něj stal jakýsi zombík bloudící bezduše po světě lidí. A moc bych si přála, aby Midori už Tóruovi nikdy nedala šanci a svou krásnou upřímnou osobnost ukázala někomu otevřenému a poctivému.

Chat GPT mě přivedl na zajímavou myšlenku

Konec knihy Norské dřevo je takový neurčitý, otevřený, nechává čtenáře jenom s jeho vlastními pocity z knihy - což je převážně melancholie. Zajímalo mě, co si o tom myslí chat GPT. Něco mi na to odepsal, ta odpověď je asi fuk, ale protože jsem se sama ve vlastním životě často ocitla v roli Midori a její postava mi byla moc sympatická, chtěla jsem aby mi chat GPT napsal seznam fiktivních postav, které by se k Midori hodili a se kterými by mohla vytvořit šťastný pár.

Zde jsou některé z nich:

Nick Carraway (Velký Gatsby, F. S. Fitzgerald)

Mark Darcy (Deník Bridget Jonesové)

Tommy Shelby (Peaky Blinders)

Atticus Finch (Jako zabít ptáčka)

Patrick Verona (Deset důvodů, proč tě nenávidím)

Napište mi, co si o tom myslíte.