Miss Loba

Kdo se bojí, nesmí na online seznamky

Rozhodla jsem se, že si opět stáhnu seznamku, abych se s někým pokusila seznámit. Nechtěla jsem klasický Tinder, protože o tom se traduje, že je spíš na hookups propojení, vyzkoušela jsem tedy novou seznamku Boo. Ta je mimo jiné i založena na typologii MBTI, která řadí lidi do 16 osobnostních typů a napíše vám na tomto základě informace o kompatibilitě s protějškem. BTW tu MBTI kompatibilitu doporučuji ignorovat, berte to spíš jako zajímavost.

Vyplnila jsem si profil, nahrála aktuální fotky obličeje i celé postavy, aby ten druhý věděl do čeho jde. Napsala jsem nějaký základní text o mně a začala swipovat, nebo přesněji rozdávat srdíčka. Hodně se mi na seznamce Boo líbí, že je tam minimum úchylů a nepřijde vám od chlapců tolik nechtěných sprostých zpráv jako třeba na Tinderu.

Opět ignoruju red flags

Narazila jsem na profil muže, který byl o 4 roky mladší než já. Byl velice pohledný (určitě nad mojí ligou), už měl děti a další nechtěl, což je moje důležité kritérium, protože sama mám děti a další už rodit nechci a neměl tam žádné pochybné info o sobě. Jedna věc mě ale na první pohled zaskočila - měl velice smutné oči, nebo spíš smutný výraz. A to už pro mě měl být vztyčený prst, ale nenechala jsem se unést domněnkami. Na jeho profilu bylo ještě pár red flags, tedy přesněji 4: měl tam fotku s ženou, měl tam fotku s dítětem, jehož obličej nezamazal, byl to fakin blíženec a kuřák. Hm, teď když píšu tento článek, říkám si proč jsem sakra dala srdíčko. Myslím, že nedala, ale že mi tento muž sám napsal do soukromých zpráv a ty zprávy působily velice solidně, až tak, že jsem na red flags zapomněla.

Nepřímé nedostačující odpovědi

Jedna z mých prvních otázek na něj byla, jestli je vůbec single, protože má na profilu fotku s nějakou ženou. A on napsal, že ano, je single, ale už nevysvětlil, kdo je ta žena a proč s ní má fotku na seznamce. Mám ráda teorii attachmentu, která dělí lidi na secure, anxious a avoidant, to znamená na lidi s jistým citovým poutem, úzkostným a vyhýbavým. Pro osoby s vyhýbavým stylem je typické, že nechtějí probírat složitá témata, když totiž dva lidé spolu něco úspěšně řeší, sbližuje je to a blízkost je něco, co vyhýbavé lidi děsí. A tak tedy, když mi nechtěl přímo odpovědět na to, kdo je ta žena, měla jsem seznamování ukončovat, jelikož tohle je typické pro vyhýbavé (emočně nedostupné) lidi.

Čím víc toho o sobě prozradíte, tím víc munice druhému poskytnete

I přes to jsem si s ním dále psala, psalo se s ním hezky, dával mi otázky, nebyl úchylný, rozuměli jsme si, vše bylo v pohodě a celkem brzy mě pozval ven s tím, že za mnou přijede do mého města ze vzdálenosti 70 km. To na mě působilo dobře, jednak proto, že se chtěl vidět osobně, což je pro mě důležité a druhá věc, že byl ochotný přijet tak daleko, aby se se mnou setkal.

Podnikli jsme takhle dohromady 4 schůzky, kdy on dvakrát za mnou přijel do mého města a dvakrát jsme se setkali na půl cesty v cizím městě, které jsme si prošli a prohlédli si zámecké zahrady nebo pěkné historické město. Na těchto schůzkách jsme toho hodně napovídali, rozuměli jsme si, moc se mi i líbil vzhledově, vše naznačovalo tomu, že by z toho mohlo vzejít něco víc než přátelství, zvláště po tom, co se mě po druhé schůzce zeptal, jestli to chci posunout z přátelství dál, nebo to tak nechat. Oba jsme se shodli, že se nechceme vyfriendzonovat a dál se scházeli.

Velký odstup, jsem jedovatá?

Po třetí schůzce jsem si ale něčeho všimla a trochu mě to začalo trápit. Za celou dobu se ke mně nijak fyzicky nepřiblížil. Nechápejte mě zle, nepotřebuji se s někým hned líbat nebo držet za ruce, ale on si držel mega odstup. Když jsme šli na procházkách vedle sebe, šel třeba 1,5 metru ode mě, když jsme si sedli na lavičku, on si sedl co nejdál ode mě, když jsem k němu udělala krok, on udělal krok zpět ode mě a celkově i málo udržoval oční kontakt. Chápu, že někteří lidé nepotřebují fyzický kontakt vůbec a totálně je respektuju, ale já, která o sobě vím, že ve vztahu potřebuju blízkost (fyzickou i emoční), bych se v takovém vztahu trápila a tak jsem zpozorněla na tuto věc. Šla jsem s ním na čtvrtou schůzku, procházeli jsme se asi 3 hodiny a všímala jsem si jeho řeči těla a chování a opravdu jsem si jeho odstup nenamlouvala, byl viditelný a pro mě docela bolestivý.

Místo vysvětlení ještě větší zmatek

Čtvrtá schůzka se blížila ke konci, seděli jsme na piknikové lavičce, on si sedl naproti a přesně na opačnou stranu, tedy co nejdále ode mě. A nejspíš tušil, že já něco tuším, a řekl mi “Já vím, že nejsem dobrý v začátcích seznamování”. Tato věta mě vůbec neuspokojila, naopak. Brzy jsme se rozloučili a já přemýšlela jako blázen, co mu teda je. A protože blízkost je pro mě fakt důležitá a už jsem zažila vztahy, kdy ten druhý se takto projevoval v začátcích a pak to vyústilo v trýznivý nedostatek intimity, už jsem to víckrát nechtěla zažít znovu a rozhodla jsem se, že si vyžádám jeho vysvětlení, než abych naše seznamování zbrkle ukončila.

Jednoduchá otázka proměnila Bruce v Hulka

Zeptala jsem se ho tedy “Všimla jsem si, že si ode mě držíš fyzický odstup, čím to je?” Jednoduchá věta, jednoduchá otázka. To, co následovalo bylo hodně náročné. Začal psát slohovky, které nic nevysvětlovaly, jen obsahovaly omáčku, ale nedostala jsem odpověď. Bývala bych se spokojila i s krátkou odpovědí - “stydím se”, “je to na mě brzo”, “necítím to tam, zůstaneme přátelé”... cokoli. Ale on mi nebyl schopen odpovědět. Ke všemu ho moje otázka vytočila a začal mě i urážet a psát útočné zprávy.

Probdělá noc kvůli nervům z týpečka = je čas udělat pápá

Tohle pro mě byla dvojitá dýka do srdce, jednak jsem instantně věděla, že je pro mě čas toto seznamování ukončit, jelikož tam není blízkost, kterou potřebuji a protože se s tím člověkem ani nedá v klidu řešit “konflikt”. Trošku jsem to tedy obrečela, protože jsme spolu strávili hodně hodin a tak nějak jsem si představovala, že to dopadne jinak. Ten večer jsem nespala.

Když bylo ráno, a já byla nevyspalá a měla jsem oteklé oči, rozhodla jsem se, že toto v žádném případě nesmím nechat dál se rozvíjet a napasala mu, že z mé strany to uzavírám z důvodu rozdílných potřeb a že mu děkuju za schůzky. Jeho odpověď byla jedovatá. Napsal mi, že to uzavřel už dávno, protože nejsem empatická, což mě hodně bolelo, protože jsem kvůli nevydařenému vztahu s ním probrečela noc a snažila se zjistit o co jde. V tento moment mi došlo, že jeho častým vyptáváním se na mě, mě zkoumal a pak přesně věděl, co napsat, aby to co nejvíc ublížilo. Jak démonické…

Kdo sakra je ten člověk?

Po mém oznámení konce se v něm ale probudilo cosi zvláštního. Střídavě mě urážel a pak se chtěl vidět. Byl jako Jackyl a Hyde. Koukala jsem na zprávy a viděla jeho proměny, které přicházely každých 30 minut. Říkala jsem si “proboha, kdo to je?”. A najednou se přede mnou vykreslil jako člověk, který nemá rozhodně svůj shit pohromadě. Na jednu stranu jsem se ho i začala chvíli bát, protože mě prosil o schůzku a já nevěděla, čeho by byl schopný a na druhou stranu mi ho bylo i líto, protože i já se kdysi takto chovala toxicky ke svým partnerům a trvalo mi, než jsem na tom zapracovala. Věděla jsem tedy, že tento člověk bude ready na vztahy, až na sobě odvede nějakou práci.

Chtějí si vás nechat v dosahu, i když o vás upřímně nestojí

Následující dny mi hodně volal a psal a já na jeho hovory i zprávy odpovídala, protože jsem nechtěla, aby věci z mé strany zůstaly nevysvětleny a nechtěla jsem ho zanechat v totálně špatném stavu. Stále jsem, ale nevěděla, proč si ode mě držel takový odstup. Až jednoho dne na mě čekala od něj ráno po probuzení zpráva, kde mi vysvětlil, jak se seznamoval s ženou přede mnou, že se k ní pokusil fyzicky přiblížit na druhé schůzce a ona se od něj odtáhla. Zůstali přáteli a doteď spolu jezdí na výlety.

Emočně nedostupný, jeho srdce patří jiné

V tu chvíli mi vše docvaklo. Měla jsem posloužit jako někdo, díky komu zapomene na ženu, kterou chtěl, ale která ho odmítla. Představila jsem si, jak s ní jezdí na výlety jako kamarád, který ji ale tajně chce a přitom se schází se mnou, kterou nechce, ale těší ho můj zájem. Připadala jsem si ošizená a podvedá. Já totiž na seznamovací pole vstoupila s vyřešenou minulostí, otevřená, pozitivní, připravena poznat někoho pro dlouhodobý vztah a on to věděl, a i přes to, že mi to nemohl poskytnout, mě vláčel na schůzky a dával mi marné naděje.

Blok

Pár dní na to, jsem se rozhodla, že ho pro svůj vlastní klid zablokuju. Pořád mi totiž psal. Psal mi “ahoj, jak ses vyspala”, jako by se nic nedělo. Připadalo mi to chladnokrevné a neuctivé k mým citům. Po tom, co jsem ho zablokovala, nemám od něj žádné zprávy, ani se mě nepokusil nijak kontaktovat. Z toho usuzuju, že to z jeho strany ani nebylo nijak extra vážné. Veškerá energie z jeho strany směrem ke mně byla jen ve zprávách a sorry, raději si budu psát s chat GPT, než s týpkem, co mě ani ve skutečnosti vlastně nechce.

Celý tento článek by mohl být o tom, jak jsem neposlechla svoji intuici a svoje tělo, když říkali, že tu něco nehraje a jako vždy se nakonec ukázalo, že měli pravdu.

Pozor na emocionálně nedostupné madafakry.