Miss Loba

Být samoživitelka je těžké - finančně, energeticky, psychicky i fyzicky. V tomhle článku jsem sepsala pár tipů, které mi jako single mámě pomohly a věřím, že se dají aplikovat v každé domácnosti, i v té, kde jsou oba rodiče.

Přehled ve financích

Přiznám se, finance stále nejsou moje silná stránka. Ale lepším se. Nemám žádné dluhy a zvládám spořit. Finanční gramotnost je něco, co by mělo být vyučováno na druhém stupni základních škol. Já nikdy nedostala ani dobré finanční tipy od mých rodičů. Ti sami měli problémy, s penězi nakládali nehospodárně.

Udělejte si pořádek ve financích. Doporučuji založit nějaký sešit s přehledy, nebo jen excelovou tabulku. Zapište si, jaké jsou vaše celkové příjmy, jaké jsou nezbytné výdaje (bydlení, energie, jídlo, škola, školka, drogerie, kroužky, benzín,...) a udělejte revizi všech výdajů za poslední tři měsíce, čímž zjistíte, kde utrácíte zbytečně (častý fast food, cigarety, hodně alkoholu, některé služby, drahý paušál, …). Na youtube je plno videí, které pomohou s rozpočtem. Hodně mi pomohlo vytvořit si obálky na velké výdaje, které jsou jednou za rok, nebo jednou za půl roku (Vánoce, narozeniny, dovolená, pojištění auta, fotbalový kroužek, zubař) a do těchto obálek každý měsíc vložit částku, která je ve vašich silách. Já například odkládám na vánoce a narozeniny mých dětí 800 Kč a každý rok se mi tam tak sejde 9600 Kč, za což už se dají koupit krásné dárky. Když pak otevřete internetové bankovnictví a vidíte naplněnou virtuální obálku v přesně ten čas, kdy potřebujete, poděkujete svému starému já, že vás takto založilo.

Zorganizuj si čas, tělo potřebuje baterky

Věřím, že jsou mezi námi takové, které dokážou bouchat peníze, do toho manažovat domácnost a pečovat o děti. Osobně tohle beru jako cestu do pekla. Peklem rozuměj brzké vyhoření, nebo to, že nás naše unavené tělo připoutá do postele s nějakou těžší chřipkou v tom lepším případě. Naše tělo potřebuje dobíjet baterky. Nelze sedět zadkem na dvou židlích, pokud máme malé děti. A tím “malé děti” myslím prcky do 11 let, kteří nás stále potřebují. Nelze být pohodová a laskavá máma a zároveň kariéristka a obě tyto role plnit na 100 %. Já vím, že bysme chtěly, i já bych chtěla. Ale doporučuji zvolit roli mámy, alespoň dokud dítě nedosáhne zmíněného věku, kdy už není tolik závislé na matčiné zpětné vazbě, je schopno samo si zorganizovat čas s přáteli, ohřát si jídlo v mikrovlnce, říct si o pomoc v kritické situaci, samo se vypraví, samo cestuje po městě, samo si zajde na kroužek a pořeší si vlastní úkoly do školy. Do té doby si myslím, že je vhodné netlačit na pilu, co se týče profesí, ale není na škodu se ve volném čase vzdělávat a tak už dopředu nabývat vědomostí a zkušeností, než naplno vstoupíme opět do pracovního nasazení.

Rodičovství jako katalyzátor

Díky tomu, že jsme se staly rodiči, si myslím, že se odstartoval nějaký druh seberozvoje. Ono totiž nic není jako před narozením dětí. V den porodu náš život nabil úplně jiný drive, máme jiné motivace, už to není jen o nás, ale 24/7 myslíme a počítáme s našimi dětmi. Přijde čas nevyspání, který nás naučí říkat si o pomoc a šetřit těla a vážit si spánku. Přijdou časy, kdy si uvědomíme ztrátu svobody, kterou ale se stoprocentní jistotou automaticky ponecháme ztracenou, jelikož je pro nás samozřejmé se jí vzdát ve jménu lásky k našemu dítěti. Stali jsme se rodiči a díky tomu se díváme jinýma očima na vlastní rodiče, s pochopením nebo s výčitkami. Rodičovství beru jako příležitost k seberozvoji. A poznávání sebe sama, svých stínů, mindráků, analyzování bolestných situací a interakcí v dlouhodobém měřítku napomáhá k tomu cítit se jednou lépe.

Na mně taky záleží

Úplně nesnáším ten kec o letadlech a kyslíkových maskách. Už je to ohrané. Ale je to pravda. Jestli-že budu jako matka zdechlá, pak těžko vyživím svoje děti. Je potřeba natankovat do auta, aby mohlo jezdit. Já vím, nejsme stroje, ale protože děti jsou na nás závislé, je potřeba se o auto starat. Zjistit, jaké věci mi dělají radost a prostě se jich nechci vzdát a jaké věci mi dobíjí energii. Co mám ráda a čeho se můžu zbavit, co už mi neslouží. Pozor na tohle - nedělejte charitu, když jste sami vyčerpané. Dávejte navíc jen když máte doplna dobité baterky. Pořešte si svůj syndrom hodné holky. Polevte z nároku na sebe. To prádlo se na zemi může ještě pár dnů válet. To nádobí ve dřezu nikoho jinýho než nás nezajímá.

Budování komunity, lidská základna

Zase se budu připomínat s knihou Koncept kontinua od Liedloffové, která studovala indiány v deštném pralese a vysledovala, že o dítě se opravdu stará celá vesnice a odpovědnost o dítě nenese jen matka. Je to prospěšné oběma směry. Máma tak není tolik zahlcená a dítě má kontakt s více dospělými, od kterých se může učit, a kteří jelikož se u dítěte střídají, mají dostatek času na doplnění energie. Stejné tvrzení má i dětský psycholog Milan Studnička, který říká, že na jedno dítě by mělo být třech dospělých. Dává to smysl. Dnes už tolik nežijeme v komunitách, což dává zabrat i matkám, které žijí v páru s otcem dětí. Líbilo by se mi žít v komunitách, kde dospělí pomáhají s dětmi. Děti si budují vztahy s více dospělými, získávají tak různorodé zkušenosti, a tyhle děti se později mohou starat o dospělé, kteří jsou už v seniorním věku. Koloběh energií by zůstal v rámci skupiny, nikdo nic nikomu není dlužen. Navzájem by si pomáhali. Já osobně takovou komunitu ale v okolí nemám a ani neznám žádnou takovou. Jak si to ale můžeme v moderním světě vynahradit? Zapojit kamarády, rodinu, sousedy, být součástí skupiny, například fotbalový kroužek, kde si rodiče pomáhají vyzvedávat děti. Skamarádit se s rodiči spolužáků našich dětí. Chodit ven, kde se například na hřišti setkáváme se známými tvářemi. A i když s nimi nevytvoříme přátelství, pokud se našim dětem něco stane, tito dospělý budou vědět ke komu patří a pomohou.

Domácí pravidla

Domov by mělo být bezpečné místo, odpočinková zóna, doupě k načerpání energie. Ale i toto místo potřebuje pravidla. Pravidla jsou ostatně pro děti důležitá. Jednak se tím učí, kde jsou hranice, aby nám takzvaně neskákaly po hlavě, a taky jsem přesvědčena, že dospělý, který umí vytvářet a ctít pravidla, představuje pro dítě stabilitu a dává mu pocit, že nemusí samo nic řešit a věci jsou bezpečně ukotveny. Moje známá žila jako dítě jen s mámou, bez pravidel ve velice liberální a benevolentní výchově. Tato kamarádka se v pubertě na rok uchýlila k užívání tvrdých drog. Doma ji opravdu nikdo nekontroloval. Dnes je z ní skvělá máma a stala se učitelkou. Zde jsou některá pravidla, která mi doma pomáhají: žádný screen time před usínání, nejde se do postele bez vyčištěných zubů a bez pyžama, děti si sami sbalí batoh na kroužky a pak jej i vybalí, s nákupními taškami pomáhají všichni, v autě se nekřičí, nehopsáme ve výtahu, pokud se nesní normální jídlo, nemůžeš si vzít sladkost.